Mých 10 nových zvyků díky karanténě

Je to teď zvláštní doba, co? Slýchám často. Zvláštní, jiná a nebo prostě nová? Já to akceptuji přesně takové, jaké to je a vidím ty kouzla, co s sebou tyto naše nové životní chvíle přináší. Všechno se tak trochu mění, transformuje. My lidi, jsme více doma a máme prostor se přiblížit k vlastní podstatě. Není super, že víc z nás na to má konečně čas? 

Je to na nás, zda jsme doma celé dny negativní a koukáme otráveně na jeden seriál za druhým a upínáme se k tomu, až to všechno skončí, nebo čas využíváme k našemu hlubšímu osobnímu růstu.

První chvíle paniky a pocity naprosté nejistoty mi silně připomněly chvíle, kdy se mi loni ze dne na den zhroutil můj život, jako věž z kostek. Z momentů, kdy bylo krásné teplé léto a já si užívala zaslouženého volna po ukončeném inženýrském studiu, zbyly z hodiny na hodinu, jen vzpomínky.

A já musela akceptovat situaci takovou, jaká byla. Můj přítel byl najednou tam daleko na jiném břehu života a já ležela doma sama se zlomeným kotníkem. A taky srdcem a duší, ale o tomhle příběhu vám napíšu více zase příště. Pokud máte zájem si přečíst, co se stalo loni v létě a proč byl můj život najednou vzhůru, čtěte ve článku o osudné bouři.

Tenkrát mi nepomáhalo se ptát stále dokola proč, nebo kdo, za to může. Na to jsem přišla velice brzy. A nezkoušela jsem to proto ani nyní. Naučila jsem se situaci akceptovat i přesto, že jsem s ní nesouhlasila a byla pro mně těžko vstřebatelná. A to i teď od začátku karantény. Zvykla jsem si na opatření a hledala si to dobré a byla vděčná za drobné radosti. 

Když se zamyslím nad tím, jak moc se změnil můj život od té doby, co musíme být zavřeni doma, musím říct, že hodně. Spoustu mi toho v mém nynější životě chybí – častější vídání rodiny a přátel, volné cestování a další. Teď jsme sice nemohli spoustu činností, které máme rádi, ale věřím, že až je zase budeme moci dělat, budeme si toho mnohem více vážit. Něco jako když držíte několik dní půst, tak po něm jakékoliv sousto chutná úplně jinak. 

Přijímám to, že mi teď něco chybí a mám si to tak prožít. Naopak tu jsou pro mě skvělé přínosy, které jsem začala během doby doma praktikovat: 

1. Každý den medituji a to dokonce i několik hodin

Dříve jsem se ráno po probuzení chystala do práce, připravovalo si jídlo na celý den, malovala se a pak strávila půl hodiny cestou. Celou tuhle hodinu poslední týdny využívám k ranní meditaci, často ještě doplněnou o jógu a protažení. Ráno se vzbudím a ještě rozespalá se posadím na koberec a nějaký čas jen tak jsem. Soustředím se na svůj dech, a když je potřeba, vyhýbám se myšlenkám. 🙂 

Byly dny, kdy jsem byla dokonce do meditací zabraná natolik, že jsem byla schopná si jít zameditovat několikrát za den a dohromady meditovat i třeba 3 hodiny denně. Takové jsou mé vzpomínky na začátky karantény, kdy jsem cítila stres z neznámé situace. Meditace pro mě byla jako navrácené se k sobě do věčného klidu, který hladí a hřeje.  

2. Kokosový olej jako vysavač jazyku

Zní to vtipně, že? Ale zabírá to skvěle. Ráno hned po meditaci & józe, se každý den těším na lahodnou chuť kokosového oleje a naprosto čistý pocit v puse. Naberu si plnou čajovou lžíci oleje, vložím jej do pusy a nechám ho převalovat na jazyku několik minut. A ne, nepolykám ho. Nakonec jej vyplivnu a jazyk oškrábu lžicí a až pak si čistím zuby. 

Během tohoto procesu na sebe olej dokáže navázat vše škodlivé, co se v puse vyskytuje – viry, bakterie, toxiny. Jedná se o starou ajurvédskou metodu a má spoustu příznivých vlivů pro tělo. Kokosový olej jde měnit za makový nebo sezamový, či takový, který bude vyhovovat. Tento zvyk držím už delší dobu a za tu dobu jsem nebyla nemocná.

3. Začala jsem si být více vědomá svých myšlenek

Víte to, že každý den nám proteče hlavou 60 – 80 000 myšlenek? Já jsem se to dozvěděla předloni od mnichů během mého meditačního pobytu v klášteře v Thajsku, ale stále mě to nepřestává udivovat.

Tisíce myšlenek si nám lítá hlavou, jak se jim zachce! Většina z nich jsou stejné jako včera a hodně z nich je negativních, plných strachu, litujících, co jsme mohli udělat líp v minulosti, plánujících budoucnost. To vše se opakuje stále dokola a bere nám to energii!

4. Přeprogramovávám negativních myšlenek na pozitivní

Vůbec jsem si nemyslela, že zrovna já bych měla příliš negativních myšlenek. Vždyť jsem tak pozitivní člověk, myslela jsem si naivně! No a potom, co jsem si myšlenek začala opravdu vědomě všímat, byla jsem překvapená, kolik z nich je negativních. Hlavně se vrací znovu a znovu!

A my, když jedeme ve svém auto-pilotním režimu, ani si nevšimneme, že už tu je ta stejná myšlenka zas a znovu, zase ta samá a to dokonce po několikáté jen dnes! A další den znovu. Pár obměn, ale většina myšlenek zůstává stejných. 

Auto-pilotní režim jsou pro mně chvíle, kdy něco dělám a přitom na něco myslím. Například jsem ve sprše a přemýšlím, co si udělám k večeři. Pak jím a zas přemýšlím. Během pracovního času, se těším, až si půjdu zaběhat. Během běhání, opět přemýšlím o tom, co ještě musím udělat v práci nebo co budu dělat potom.

Stále přemýšlím, aniž bych chtěla, uvědomila jsem si poslední týdny! Hlavou stále prochází další a další myšlenky. Rozhodla jsem se tedy převzít pilotování do vlastních rukou a nenechávat hlavu, aby mi házela do mého vlastního systému myšlenky, o které nestojím.

A zcela upřímně, není to vůbec lehké! Schválně, zkuste si drobný úkol. Sledujte dnes všechny myšlenky, které k vám přijdou. A když nějaká negativní, zkuste ji přeformulovat do pozitivní. 

Příklad mého přeprogramování myšlenek během cvičení jógy: „To snad ani není možné, kolik cviků nejsem schopná udělat. Tahle poloha strašně bolí! No a tuhle prostě vůbec neudělám!“ Přeprogramování: „To je úžasné kolik toho se svým tělem mohu dělat. Konečně mě bolí méně kotník a já mohu po půl roce trénovat stoj na hlavě. Také je mé tělo poměrně flexibilní a mám sílu v rukou.“ Vždy jde pozitiva najít, když se hledá.

5. Akceptuji to, co cítím

Uznávám, nějaké myšlenky přeprogramovat jdou možná mnohem hůř, než jiné. Jsou to třeba strachy, úzkosti, bolesti… A přesto takové myšlenky se vrací často znovu a znovu. Co s nimi? Mně pomáhá si je pojmenovat: A už je tu zase ten strach, stres, smutek. Pojmenuji si ji a pak ji nechám jít.

Také jsem si všimla, že se mi vracela jedna stresující myšlenka stále dokola. Zkusila jsem si ji pojmenovat a šla ještě dál a malinko ji zanalyzovala. Zjistila jsem, že mě daná myšlenka ve svém výsledku ohrožuje méně, než to, kolik mi bere energie pokaždé, kdy se dostaví. Nakonec jsem si řekla, že mě přišla něco naučit a že jí za to děkuji. Je to určitá lekce, ve které nyní neznám hlubší smysl. Musím si ten stres prožít, abych se to naučila. Akceptuji to.

6. Píšu si deník vděčnosti

Píšu si svůj deník vděčnosti a do dokonce již několik let. Někdy každý den, jindy zpětně dopisuji. Od dob, co jsem to začala dělat, to ve mně hodně změnilo. Naučila jsem se vidět dobré snad ve všem. V každém i špatném okamžiku jde najít něco, za co jsem vděčná.

Mám svůj vyhrazený čas před spaním, kdy už nejsem na počítači ani na jiné technice. Nejprve si čtu, někdy si píšu deník a pak si zapisuji své vděčnosti. Je jedno kolik. Stačí se zamyslet. Každý den jde něco najít. Každý den má smysl. Každá vděčnost, kterou pocítíme v nás roz-vibrovává pozitivní energií, které budí další pozitivní okamžiky. 

Kor v těchto dnech, kdy se jeden den může zdát, jako ten druhý, si píšu své vděčnosti opravdu denně. Každý den tak vím, že mám za co být vděčná. 

7. Pravidelně vykuřuji byt šalvějí

Šalvěj pochází z pobřeží Jižní Ameriky a je původními obyvateli považována za jednu z nejposvátnějších rostlin pro svůj spirituální přínos. Do dnes je používána při různých obřadech, ceremoniích a rituálech. Kouř, který při jejím spalování vzniká, ničí bakterie, viry a negativní síly dle indiánské víry.

Pravidelně doma zapaluji svazek šalvěje. Nechám jej pouze doutnat a projdu s ním všechny kouty mého pokoje, někdy projdu i celý byt nebo kouřem očistím i sebe, či nějaké předměty. Během celého procesu mám otevřená okna, aby negativní energie a vše, co má odejít, mohlo pryč.

8. Kus přírody u mě doma

Venku je tak nádherně a my skoro nemůžeme ven! Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Proto mám teď na stole krásně kvetoucí tulipány, předtím jsem měla jiná kvítka. Těším se z nich každý den. Každé ráno je pozdravím, ocením je jak jsou nádherné a zeptám se jich, zda nepotřebují novou vodu. Zní to nejspíš bláznivě… Ale co. 

Také jsem si vysledovala, že přesně mezi 3 až 5 odpolední se v mém pokoji vyskytuje krásný proužek světla ze sluníčka. Zvykla jsem si teď končit můj pracovní režim Home officu právě se sluníčkem. Takže pokud nejsem ještě ve 4 nebo v 5 hodin hotová s mou prací, sluníčko mě tak volá, že už je čas a vím, že brzy zmizí. 

Udělala jsem si z toho návyk. A snažím se tak v tomto čase vědomě přejít z pracovního režimu do režimu volna. Sednu nebo lehnu si tak na pár minut na sluníčko a soustředím se na svůj dech. Sluneční paprsky mě mezitím prohřívají energií a teplem a moje mysl se zklidňuje. Zjišťuje, že už nemá pracovat, ale jen tak být.

9. Každý den pohyb

Stejně jako mysl potřebuji péči, tak i naše tělo. A tu mu dávám pohybem. I doma jde vymyslet spoustu možností, jak se hýbat. Mým oblíbeným pohybem je nyní cvičení s obručí. Pustím si vzdělávací video, nebo afirmační mantru a jsem schopná si kroužit a tancovat s obručí klidně hodinu. Je to takový příjemný pohyb.

Do toho jsem začala znovu s jógou, kterou jsem cvičila dříve. Nejvíce mě baví trénovat různé pozice, jako například stoj na hlavě. Několikrát za den si tak u zdi vyzkouším můj progres. Stoj na hlavě je skvělý na zpevnění středu těla. Mimo to i často vidím jinou perspektivu – nepovšimnutý nepořádek mého pokoje, aktuálně řešený problém, či jiné úhly mého nápadu.

10. Experimentuji

Kdy jindy, než teď. Experimentuji, zkouším, pozoruji. Začala jsem například se studenými sprchami a lehkým otužováním. Ze začátku to byla trochu dřina, ale pak jsem si jednoho dne řekla, že odteď na nějakou dobu jen studené sprchy. Trochu diskomfortu mi jedině prospěje. Takhle jsem vydržela 2 týdny. Pak si tělo zavolalo o teplou a já mu v tom nebránila. Další dny jsem opět pokračovala v otužování. Je to super pocit. 

Dalším z mých experimentů jsou půsty. Už dlouho jsem se na ně chystala, ale v podvědomí jsem měla strach. V téhle době si o ně tělo samo zavolalo a každý týden se snažím si naplánovat do harmonogramu jeden denní půst – den zvolnění a zpomalení. Jde mi o to se pročistit a zpomalit. Zjemnit chuťové pohárky a vážit si potom každého sousta. Skvěle to funguje.

Během svých půstů jsem přišla na velice zajímavé věci a plánuji o tom další svůj článek. Pokud vás tato oblast zajímá, dejte mi vědět. 

Doufám, že s vámi některé z mých zvyků rezonují a našli jste zde určitou dávku inspirace. Pokud máte nějaké zajímavé zvyky a chcete se s nimi podělit, budu ráda za vaše reakce v komentářích. Přeji krásný den. 

Jsem holka, co se nebojí dobrodružství a ráda se toulá světem. Většinou s batohem, v pohorkách a s úsměvem na rtech. Dosud jsem si vyzkoušela žít na různých místech naší krásné planety, jako je Florida, Nizozemsko a Taiwan. Také si ráda plním nejrůznější sny: meditovala jsem týden s mnichy v klášteře v horách, okusila si atmosféru poutní cesty Camino, podívala se na Alijašku, procestovala západní pobřeží Ameriky, učila se vařit Thajská jídla s domordci, létala paraglidem, střihla si solo trip po Asii  a další. Také ke mně velmi aktuálně patří můj nejtěžší prožitek - ztráta mého přítele za bouřky v Tatrách. O tom všem a mnohem více píšu otevřeně a srdcem. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Ukončete měsíc vědomě a splňte si své sny!
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Facebook: