Už je tomu půl roku

První příspěvek věnuji mému příteli, který už tu mezi námi není… <3

Slávku,

dnešní datum zní magicky: 22.02.2020, co myslíš? Tolik dvojek a nul.

Dnes je tomu přesně půl roku, co jsme se spolu dostali do bouřky v horách…

Půl roku je jako věčnost.

Za tu dlouhou dobu, jsem se naučila respektovat to, ze jsi pryč a už si nestěžuji na to, jak tu chybíš. Nejsi tu a tak to má být.

Aspoň já se snažím žít a tím myslím OPRAVDU ŽÍT, a to TADY A TEĎ, když už Ty tuhle možnost nemáš.

Už dlouho jsem měla sen! Však Ty o něm víš. Přála jsem si založit vlastní blog, psát články, předávat inspiraci.

Konečně jsem se odhodlala. Můj blog je na světě a já jsem nervózní, protože je to zas jednou velký skok z komfortní zóny.

Můj blog je o cestování, spiritualitě, o mně… A rozhodla jsem se tam dát i špetku Tebe. To aby jsi tu mezi námi stále byl.

Tenkrát, když jsi byl tak najednou pryč, bylo mi hodně smutno… Začátky nebyly vůbec lehký.

Tak jsem na internetu hledala podobné příběhy, které by mi pomohly. Hledala jsem příběhy těch, kteří se nebáli sdílet svůj nelehký příběh. Našla jsem tenkrát několik lidí, kteří mluvili o odchodu svého blízkého otevřeně a upřímně. To co jsem tenkrát našla, mi v tu nelehkou chvíli dost pomáhalo.

Proto chci vyprávět náš příběh, který může zas pomoci někomu jinému.

Budu s pokorou a ze srdce sdílet své pocity kolem Tvého odchodu tam daleko za duhu, vzpomínky na Tebe a předat tu zářivou sílu, kterou cítím, kdykoliv si na Tebe vzpomenu.

Protože Ty mi dáváš energii, i když už tu nejsi.

A já Ti ji oplácím tak, že nezoufám a myslím na Tebe s úsměvem.

Svým blogem budu i ráda inspirovat k cestování a plnění svých snů.

Jít si za svými sny má smysl už jen proto, protože tady můžeme být! Žijeme, protože můžeme.

Také chci psát, protože mě to ták baví.

Nebude to hned, chci si dát záležet. Ale dává mi to smysl a baví mě to.

Pusu tam nahoru,

Teri

Jsem holka, co se nebojí dobrodružství a ráda se toulá světem. Většinou s batohem, v pohorkách a s úsměvem na rtech. Dosud jsem si vyzkoušela žít na různých místech naší krásné planety, jako je Florida, Nizozemsko a Taiwan. Také si ráda plním nejrůznější sny: meditovala jsem týden s mnichy v klášteře v horách, okusila si atmosféru poutní cesty Camino, podívala se na Alijašku, procestovala západní pobřeží Ameriky, učila se vařit Thajská jídla s domordci, létala paraglidem, střihla si solo trip po Asii  a další. Také ke mně velmi aktuálně patří můj nejtěžší prožitek - ztráta mého přítele za bouřky v Tatrách. O tom všem a mnohem více píšu otevřeně a srdcem. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Ukončete měsíc vědomě a splňte si své sny!
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Facebook: